9 let ve světě World of Warcraft

To už je to tolik let? Asi ano, nedávno jsem ve hře dostal achievement, za lognutí v týdnu 11. výročí, tak to asi bude pravda. Ale uznávám, že ta cesta byla hodně trnitá, abych došel alespoň tam, kde jsem teď. Předem ještě musím říct, že nejsem žádný hardcore hráč, ale čistě rekreační. Nebo jsem tím alespoň byl do doby zhruba před měsícem. Co se změnilo? Proč jsem se konečně dokopal k tomu, abych sepsal tento článek?

 

Krušné začátky

Když jsem s World of Warcraft začínal, bylo to moje první MMORPG, které jsem kdy zkoušel. Do té doby se tento styl u mě moc nechytal a kromě zápasů v Battlefieldech, Counter Striku nebo nějakém Need For Speedu jsem se o online hry moc nezajímal. Jenže v té době se začínal rozjíždět trh s MMORPG hrama a tak jsem si řekl, že to musím jako správný hráč taky vyzkoušet. V té době už bylo dokonce i několik českých free serverů. Po několika špatných zkušenostech, kdy jsem měl problémy s připojením, jsem objevil Valhallu. Připojení bylo jednoduché, pouze změna realmlistu a byl jsem ve hře. V průměru zde bylo nějakých 100 lidí, ale jelikož v té době ve světě vycházel datadisk Burning Crusade, hra nebyla ještě tak známá a hraná. Dokonce i na mně to zanechalo následky. Poté, co jsem se dostal z úvodní zóny a vstoupil do Westfallu, jsem hru přestal hrát. Nějak mě neoslovila a já tak na ní půl roku vůbec nesáhl.

 

Burning Crusade a lvl 70

Po půl roce jsem se ke hře opět vrátil, tentokráte jsem k tomu zlanařil kamaráda a společně jsme procházeli světem, stali se součástí gildy, stáli u rozpadu gildy a přesunu do jiné, přivítali jsme Burning Crusade a konečně jsme dosáhli sedmdesáté úrovně. Ta cesta k nejvyššímu levelu ovšem nebyla jednoduchá. V té době bylo vše navrženo tak, aby hráč ve světě World of Warcraft zůstal co nejdéle, proto byl jezdící mount dostupný od 40. úrovně a rychlý mount od 60. úrovně. A létat se mohlo jenom v Outlandu na 70. úrovni. A jelikož na free serverech byla spousta questů nebo dungeonů/raidů nefunkčních, museli jsme se o to více věnovat zabíjení zvířat v přírodě. A to bylo samozřejmě nezáživné a člověka to tak spíše odrazovalo. Na druhou stranu, na ten level 70 jsem dosáhl, i když mi to trvalo asi rok. Měl jsem asi 3/4 roku přestávku. Ale místo toho, abych si konečně začal užívat okolí, dungeonů, nebo těch pár raidů, které admini Valhally dali do jakž takž funkčního stavu, přišel na server další datadisk.

 

Wrath of the Lich King

Přiznám se, že tento datadisk mám nejraději. Aby taky ne, strávil jsem tu většinu svého herního času. I když ten začátek tomu moc nenapovídal. Poté, co jsem doexpil mého mága na lvl 70, se otevřel přístav do Northrendu a já se tam samozřejmě hned vydal. Taky aby ne, v TBC jsem strávil čas prakticky jenom na expení a už to šlo dále velice pomalu. Takže hurá do Stormwindu, nasednout na loď a vyrazil jsem do Borean Tundry. Musel jsem překousnout opětovné expení, tuny hordy, která neměla nic lepšího na práci, než si kompenzovat své ego tím, že bude vybíjet podstatně slabší alíky ve startovních zónách a samozřejmě spoustu nefunkčních questů. Takže jsem si u toho dal další přestávku zhruba na půl roku (ta doba nebyla plánovaná, prostě to tak nějak vyšlo a po té době mi začal World of Warcraft zase chybět). Když jsem se vrátil zase na Valhallu, doexpil jsem si svého mága, vytvořil si Death Knighta (který měl občas nefunkční startovní questy) a začal objevovat kouzla a možnosti světu Warcraftu. Taky jsem byl poprvé na najvyšším levelu a nemusel jsem se hnát za zkušenostníma bodama. Začal jsem rybařit, věnoval se profesím jako byl tailoring nebo enchanting, plnil jsem reputace, sbíral jsem mounty, začal chodit dungeony a sem tam nějaký ten Naxxramas a začal jsem si pořádně piplat svojí postavu. A jelikož z raidů byl otevřený právě jenom Naxx, musel jsem se poohlédnout po něčem jiném. Vydal jsem se na cestu pvp. To pro mě byla obrovská změna, protože do té doby jsem byl pouze a jenom orientovaný na pve. Ale jelikož oblečení z pvp se dalo díky arénám a battlegroundům koupit celkem snadno a rychle, nic jiného mi nezbývalo. A hlavně mi to slušelo. Takový full Mercilles nebo Relentless se mi líbí dodnes a i s nejnovějším datadiskem je mám v bance a občas si je přes Transmogrification obléknu. Prostě tento datadisk je pro mě symbolem WoW a nedám na něj dopustit.

 

Cataclysm free nebo oficiální?

S tímto datadiskem jsem poprvé vyzkoušel kouzlo oficiálních serverů. V té době jsem už za sebou měl 2000 hodin ve World of Warcraft a na free to vypadalo s nějakým rozšířením hodně bledě. A protože už jsem ve hře strávil tolik času, řekl jsem si, že bych si to mohl taky koupit. Pořídil jsem si Battlechest s 30 dny free a poprvé jsem se lognul na ofiko. Tam jsem si založil (tradičně) mága a vydal se zkoumat zničená místa, která jsem už tak dobře znal. Překvapením pro mě bylo, že tu vše fungovalo tak, jak mělo. Na to jsem z free vůbec nebyl zvyklý. Když jsem dal Dungeon finder, za chvíli jsem byl v instanci. Tohle jsem neznal. Navíc zničený Azeroth vypadal úžasně. Rovnou jsem se přihlásil Drak’thul, kde jsem si vytvořil svého vůbec prvního Taurena, takže to pro mě bylo vše nové a nepoznané. Akorát ten pocit, že hraju za hordu, mi moc neseděl. Přeci jenom jsem byl v alianci od svého prvního lognutí do hry, tak proč to měnit. Po ukončení free trialu jsem se vrátil na Valhallu, kde jsem přišel na to, že už mě to tam nebaví. Nově tam došlo k pospojování několika serverů dohromady, takže tam bylo víc lidí, ale na druhou stranu se tam nic nezměnilo k lepšímu. Dokonce se díky spojování serverů udělal rollback o jednu equipovou sezónu, takže jsem přišel o část výbavy, kvůli které jsem chodil arény. To byla poslední kapka. Odlogoval jsem se a od té doby jsem tam ani nevkročil. Místo toho jsem se začal koukat po nějakých free Cataclysm serverech. Jeden jsem našel, hrál jsem na něm chvíli, ale nebylo to ono, zase tam půlka věcí nefungovala, takže jsem si to nevychutnal tak, jak bych chtěl. Takže po pár měsících jsem se vykašlal i na tohle. Zpětně ale lituju toho, že jsem tento datadisk nehrál oficiálně. Podle vyprávění kamarádů hráčů jste mohli cítit to všudypřítomné zlo v podobě Deathwinga, který létá po Azerothu, takhle se navozuje ta správná atmosféra hry.

 

Mists of Pandaria

S příchodem tohoto datadisku jsem se rozhoupal k tomu, abych si začal platit pravidelný poplatek za World of Warcraft a začal si kupovat datadisky v době vydání. Těsně před konce Cataclysmu jsem tedy začal expit svého Death Knighta tak, abych mohl s nástupem Pandarie rovnou vletět do hlavního dění. Musím si to rozhodnutí každopádně pochválit. Nástup do Pandarie jsem tak zažil i s čekacíma frontama, plnýma serverama a hlavně jsem tak zažil Pandarii v době, kdy byla ještě krásná a nezničená. Když se do ní podíváte dnes, její části jsou zničené všudypřítomnými Sha. Dokonce jsem zlanařil i dva známé, že to hráli se mnou, takže hra byla zábavnější a díky vytvoření mojí gildy i zajímavější. Hlavně i proto, že se ve hře objevily achievementy za plnění činností v rámci gildy atd. Celkově vzato na tento datadisk vzpomínám velice pozitivně, protože questy jsem tu plnil pečlivě a tím pádem i příběhově, můj DK byl trénovaný jako tank, takže jsem s ním chodil Pandarenské dungy, na které jsem nemusel dlouho čekat a hlavně je mi blízká asijská kultura. Nicméně po dosažení max levelu a nějakého lepšího equipu už hra ztrácela své kouzlo, což pro mě bylo o hodně dříve, než třeba u předchozích datadisků. Proto jsem si vytvořil mága jako alta a začal ho expit, ale po nějaké době jsem vzdal i tohle a do Pandarie jsem se vracel maximálně na měsíc nebo dva, zhruba po půl roce.

 

Warlords of Draenor

Aktuální datadisk, ve kterém trávím asi nejvíce herního času z celého mého hraní. Tedy, není to tak, že bych celou dobu trávil jenom v Draenoru, ale je to proto, že na lvl 100 s pvp equipem za Ashran není problem sólovat raidy pro 10 lidí z Cataclysmu. Vyšší (z Pandarie) jsem zatím nezkoušel. Co se týče dungů, tam je možné jít sám i Pandarii, ale s heroicem už mám problémy (můj DK už není hlavní postava, doexpil jsem si mága na nejvyšší úroveň a je teď můj main). Ale nejenom tady je hlavní důvod hraní. Tím jsou stále lidé. Podařilo se mi lstivými triky s pomocí Force Mind Control přesvědčit dalšího překladatelského kolegu Lordhella, aby se mnou spojil síly a vrhl se do Azerothu vybíjet nepřátele. A až na několik výjimek se nám podařilo starý Azeroth vyčistit. Už nás čeká “pouze” Outland, nový Azeroth, Pandarie a Draenor. Teď si sice dáváme krátkou přestávku, protože 35+ hodin herního času týdně člověka podstatně vyčerpá a nahromadí se mu tak spousta jiných restů v reálném životě, nicméně během té doby alespoň sám chodím různé raidy a sbírám equip, který se mi na mágovi líbí, popřípadě plním různé chybějící achievementy nebo reputace. A jelikož jsem za mága začal hrát relativně nedávno, je to běh na hodně dlouhou trať. Nicméně o tom všem si povíme v jiném článku.

 

Budoucnost

Snad na konci léta 2016 dorazí nový datadisk s názvem Legion, který nám přinese dost nových věcí, nicméně do té doby se asi nic zásadního dít nebude. Takže předpokládám, že tu nebude skoro nic nového. Co to znamená? Plnění starých questů, achievementů a reputací. Ale stejně je to zábava, i po těch letech…