Love Hina – recenze

Keitaro Urashima je devatenáctiletý ronin (osoba, která neudělala zkoušky na vysokou školu), jehož cílem je dostat se na Tokijskou univerzitu (Tokio Daigaku = Toudai). Tam by na něj měla čekat dívka z dětství, které slíbil, že se tam s ní setká a budou spolu trávit zbytek života v lásce a štěstí. Ne vždy je však cesta za vysněným cílem jednoduchá, a tak se musí Keitaro vypořádat se spoustou (velkou spoustou) překážek v podobě milostných románků a nepřízně osudu.

Hinata Inn je hostinec v Tokiu, který vede Keitarova babička. A právě tam Keitaro zamíří, aby měl kde přespat poté, co se opět nedostal na Toudai a rodiče ho vyhodili z domu. Zjistí však strašnou věc. Babička předělala hostinec na dívčí ubytovnu a odjela na cestu kolem světa. A dívky ho tam samozřejmě nechtěly nechat. Stačila však nechtěná zmínka o Toudaii (teta Haruka se ho ptala, jestli je na Toudaii a v kolikátém by měl být ročníku – Keitaro odpověděl, že by měl být ve druhém), překroucení odpovědi a všichni na něj rázem změnili názor. Vše završí fax od babičky, která předává Keitarovi správcovství nad Hinatou.

Splnění slibů a láska jsou dva hlavní motivy tohoto příběhu. Jak jsem již říkal, Keitaro slíbil před 15 lety jedné dívce, že s ní půjde na Toudai. A jelikož není žádný krasavec, má brýle, sbírá fotky na známkách (fotka vyleze z automatu v podobě známky), nemá štěstí u děvčat a smůla se mu lepí na celé tělo (ani zdaleka nepřehnáním), jediné, co mu zbývá, je najít dívku ze svého mládí, kterou tehdy shodou okolností potkal právě v Hinatě.

Naru je hlavní dívčí hrdinka, do které se Keitaro zamiluje, ale ona si není jista jak svými city, tak tím, jestli je opravdu ona dívka z mládí. Zpočátku Keitara nazývá úchylem (vlastně ho tak nazývá během celého příběhu), ale postupem času si na něj začne zvykat. Naru však není jediná, kdo propadne Keitarově kouzlu. Tomu podlehnou i ostatní dívčí postavy jak v Hinatě tak jinde.

I když je v Love Hině spousta romanitky, není to dívčí manga. Je pravda, že jedním z hlavních motivů je láska, ale důraz se zde klade i na komedii a na vývoj postav. A samozřejmě na krásné dívky, které se motají kolem hlavního hrdiny. Keitaro byl zezačátku nešikovný mladík, který se 2x (pak 3x) nedostal na Univerzitu, ale později se z něj díky několika archeologickým nálezům vyklubal šikovný archeolog s otevřenými dveřmi do budoucí kariéry. Nebo Naru byla zezačátku dívka s cílem dostat se na Toudai. Po nějaké době strávené s Keitarem však změnila svůj postoj k budoucnosti a chování vůči němu. I když na něj zůstala sadistická až do konce příběhu.

Příběh Love Hiny je velice chytlavý a nebýt toho, že se jedná o 14 knih a každá se čte v průměru asi hodinu, máte chu? přečíst ho jedním dechem. S napětím sledujete, jak se bude dále vyvíjet vztah mezi Keitarem a Naru, jestli je ona ta dívka z mládí, nebo jestli se jedná o Mutsumi. Každou chvíli očekáváte, že Keitaro udělá něco „úchylného“ a bude bit (hlavě od Naru – Suu a Sarah ho mlátí jen ze zábavy). Nebo čekáte, že opět zapůsobí osud a Keitara a Naru od sebe oddělí.

Co se týče zpracování, musím říci, že je na velmi dobré úrovni. Vše je vykresleno do nejmenších detailů a samozřejmě nechybí ani „odlehčovací“ scény, které jsou vytvořeny „dětským“ stylem (rozdíl mezi těmito způsoby kresby je obrovský – viz obrázek vedle). Kontrast tyto scény neruší, na svá místa se hodí a doplňují komickou situaci. U Naru sám autor uznává, že je podobná dívce jménem Cindy z předchozí mangy, ale ani tomu se nemůžeme divit, protože pokud se kreslíř sžije se svým stylem, jen málokdy ho opouští, a tak jsou jeho díla podobná. Mimochodem, když se pořádně zadíváte na mangu Mahou Sensei Negima, zjistíte, že hlavní hrdina je mix mezi Haitanim a Shiraiem z LH. A co se týče hrdinek, najdete tam všechny obyvatelky Hinaty (samozřejmě s úpravami).

Love Hina je podle mého názoru pro všechny druhy čtenářů. Dívky si najdou zalíbení v lásce a romantice, na kluky zapůsobí komedie a Keitarovo neštěstí. Těm, kdo čtou mangu jen tak, se zalíbí vypracované postavy a umělci ocení zpracování různých budov nebo staveb. Pro sentimentální čtenáře musím navíc říci, že se jedná o jeden z nejlepších dojemných konců, které jsem já osobně v manze četl (nebo viděl v anime). Pokud si navíc pustíte příjemnou hudbu a budete si to číst v klidu nikým nerušeni, atmosféra je pak dokonalá.