Na tuto hru jsem se opravdu těšil, už jen kvůli tématu Cthulhu. Jako správný čtenář mám samozřejmě něco málo načteno a byl jsem zvědavý, jak se tvůrcům podařilo přenést ponurou, místy až hororovou atmosféru povídek do hry. Osobně si myslím, že volba FPS je na tento žánr úplně ideální. Stačí si jen vzpomenout na starší Clive Barker’s Undying a člověk se hned začne těšit. Vy se vžíváte do těla soukromého vyšetřovatele Edwarda Pierce, který má problém s nočními můrami a dostanete za úkol podívat se na případ mrtvě rodiny Hawkinsonových, která záhadně zemřela během požáru v ponuré rybářské vesničce Darkwater. Vždyť, co se na takové hře dá zkazit, ne?
Čím začít? Pro hru byl zvolen Unreal engine poslední generace, což je sice skvělá volba, ale nechápu, proč jsem měl ve hře takovou spoustu glitchů, prosvítávaly textury, měl jsem hodně bugů a občas jsem míval záseky o objekty, které tam nebyly. Pochopil bych, kdybych hru hrál v době vydání, ale proč o dva roky později a ještě k tomu na konzoli, kde jsou aktualizace pravidelné? A to nemluvím o vzhledu postav, mám na mysli jejich zpracování. Jsou vesměs ošklivé a nepřirozené. Když se podíváte třeba na Final Fantasy VII Remake, který vychází letos na stejném enginu, ten rozdíl je tam neskutečně obrovský. Je pravda, že na hře Call of Cthulhu se začalo pracovat na začátku roku 2014 a trvalo to čtyři roky, než hra vyšla, ale po vizuální stránce to tvůrci znatelně odflákli. Stejně na tom je i design hry. Ano, lokace jsou sice zajímavé, ale na druhou stranu malé a bez nápadu. Pokud někomu řeknete, že se hra bude zabývat šílenstvím a bude se odehrávat v rybářské vesnici, automaticky se mu vybaví hned všechny lokace, které ve hře jsou (vesnice, panství, jeskyně, sanatorium). Žádné experimentování, nic nového. Je pravda, že tohle vlastně čekáme, ale dokážu si třeba představit i plavbu ve člunu na moře, kde se spustí záhadná bouře, nebo něco podobného, co by mě posadilo do křesla a nechalo mě s otevřenou pusou. No, nic takového tam bohužel není.
Kde ale zapracovali hodně, je atmosféra. Hra se sice tváří jako FPS, ale jedná se o adventurku, která se spíše zaměřuje na detektivní vyšetřování, sbírání důkazů a rozhovory, které se vám odemykají za zkušenostní body v dané oblasti (síla, vyšetřování, výmluvnost, medicína, okultismus…). Příjemné osvěžení. Hra je tím pádem pomalá, což není na škodu, protože pak si člověk vychutnává tu stísněnost, ponuré barvy a pocit, že někde číhá zlo. Třeba v podobě Ohýbače, v jehož lokaci jsem měl několikrát husí kůži na těle. Tam se dala atmosféra přímo krájet. Pokud je nějaký důvod, proč byste si hru měli zahrát, je to tohle.
Takže když to zrekapituluju, Call of Cthulhu je pro mě záhadou. Na jednu stranu se jedná o skvělou atmosférickou adventurní hru z vlastního pohledu, která stojí na skvělém tématu z pera H.P. Lovecrafta. Na druhou stranu je tu její vizuální stránka, která dokáže v této době mnohé odradit. A technické zpracování taky nepomáhá (občasné načítání lokací trvá na Xbox One skoro delší dobu, než jejich průchod). Pozitivní je i herní doba, příběh se dá projít cca za 15-17 hodin a čekejte několik zajímavých puzzlů. Jako celek tedy hra drží pohromadě, ale samostatně bych měl výhradu snad ke všemu. No jo, jenže já se u ní dobře bavil a dokonce jsem jí dokázal přes to všechno i v krátké době dohrát, což se mi nestává tak často.
Hodnocení: 8/10