Need for Speed 16 – Most Wanted

Herní série NFS už dávno ztratila to kouzlo, které kdysi měla. Poslední díly tak jsou vyvíjeny pouze pro vydělání co nejvíce peněz, čemuž pomáhají i tuny DLC balíčků, které by měly hráčům přidat něco navíc, ale mě to třeba od hry většinou odpuzuje. Nicméně tento díl na tom nebyl až tak zle.

Když jsem slyšel, že nové NFS vyvíjí opět Criterioni, kteří stáli za Burnoutem a velice zdařilým dílem Hot Pursuit, tak jsem se na hru začal těšit. Navíc původní Most Wanted byl jedním z mých nejoblíbenějších dílů celé série. Takže jsem si říkal, že tady se to asi nepokazí a po (pro mě) úspěšném předchozím díle The Run, si zase příjemně zazávodím. Ale ouha…

Jelikož jsem v původní stejnojmenné hře strávil spoustu času, musím brát toto pokračování kriticky. Tahle hra nefunguje tak, jak by měla. Dostanete město, kde musíte závodit nebo plnit nějaké činnosti, za které budete získávat reputaci na to, abyste porazili několik bossů. K dispozici tedy máte město Fairhaven, které je podobné Paradise City ze hry Burnout Paradise právě od Criterionu. Toto město je otevřené, vy si můžete jezdit jak vás napadne a když nechcete zrovna závodit, můžete plnit několik bočních misí jako je ničení bilboardů, nebo pokoušet se udělat nějaké rekordy na určitých úsecích. A tady začíná onen kámen úrazu. Tahle hra je nehoráznou kopií staršího Burnoutu. Jediná změna je tu v grafice, online integraci (ke které se ještě vrátím) a v licencovaných vozech. Nic víc. Chvílemi si dokonce připadáte, že ten úsek odněkud znáte, což občas může hráče potěšit, ale tady to neplatí.

Když už jsem zmínil online integraci, musím zmínit, že se jedná o produkt EA, který plně využívá Origin, internetovou službu ne nepodobnou Steamu. Popravdě řečeno jsem dodnes ani nevyndal DVD s hrou z krabičky, stačilo použít klíč v krabičce. Nebudu zde rozebírat výhody nebo nevýhody Originu a spíš se obrátím na to podstatné. Pokud máte kamaráda v seznamu, který tuto hru vlastní a hraje taky, budete ve hře vídat jeho časy a rekordy, což uznávám, že je zajímavější a dodá hře trochu větší hratelnosti. Tuto variantu měl i Hot Pursuit, který ji měl ale pouze v omezeném provedení. U The Run si už nejsem jist a Shift 2 ji měl taky. Nicméně tato verze je asi nejlepší. Vše hned vidíte během jízdy, netluče to do očí, prostě je to fajn. Bohužel samotné online závodění je už na tom hůře. Vše strašně trvá, když si s kamarádem chcete dát závod, musíte napřed dojet ke startu a celkově to spíše člověka odrazuje od multiplayerového závodění. Jediná pozitivní věc tu je ta, že se mi hra nějak propojila s PS3 verzí hry, kterou jsem kdysi dostal v rámci PS Plus, ale tak nějak zmateně, že jsem to moc nepochopil. Snad se mi načetly jen body reputace, nebo něco v tom smyslu. Moc jsem to zase nezkoumal.

Hlavním tahounem této série jsou samozřejmě auta. Tady ale ne. Tady jsou auta až na druhém místě, dokonce bych řekl, že jsou tam tak nějak do počtu. Jak jinak si totiž člověk vysvětluje to, že hned na začátku hry má prakticky možnost řídit jakékoliv vozidlo ve hře? Stačí se jenom projet po městě a hned máte objevených několik vozidel bez rozdílu ve výkonu. A tuning? Sednete si do auta, splníte pár závodů nebo úkolů a máte je odemčené. Prostě skoro žádná výzva.

Pokud bych měl shrnout poslední tři odstavce, tak bych řekl, že tato hra je stavěná jen pro multiplayer. Hráči, kteří radši jezdí sami, nebo nemají v listu přátele s touto hrou, mají tak trochu smůlu, tahle hra pro ně není to pravé ořechové.

Shrnutí: Vizuálně velice podařené, využívající Frostbite technologii ze série Battlefield, ale díky tomu náročná hra na hardware, navíc pokud ji nemáte s kým hrát, tak se jí radši vyhněte.
Hodnocení: 6/10