Diablo 1 – Dědictví krve
Napsal: Richard A. Knaak
První díl této série byla ve své době moje nejoblíbenější a nejvíce hraná hra. A jelikož jsem už v té době měl počítače spojené kabelem s kamarády v paneláku, můj zážitek tak byl větší. Po příchodu druhého dílu mi dlouho trvalo, než jsem hře přišel na chuť, ale jsem ochotný si hru zahrát i dnes. To je jen na okraj, aby bylo vidět, že jsem fanoušek herní série.
Na to, jak jsem se na knihu těšil, moje prvotní nadšení rychle oprchalo. Nejde o to, že by příběh nebyl zajímavý nebo styl psaní byl divný. Vždyť se pod knihou podepsal tvůrce několika knih ze světa Warcraftu, na které dodnes nedám dopustit. Příběh by byl taky v pořádku – skupinka vykradačů hrobek nalezla tajemnou zbroj pána krve Bartuce, ve které žije duše ďábelského majitele, který chce být opět oživen. A tak si zbroj vybere válečníka Norrece, se kterým se spojí a kterého vede na podivnou pouť plnou zabíjení, magie a nebezpečí.
Dlouho jsem tu knihu četl, než jsem se dostal na konec. Prostě podle mě nesplnila to, co jsem od ní čekal. Rozhodně ne tak, jak se to podařilo Warcraftu. Kdyby se kniha jmenovala jinak a na Diabla neodkazovala, byl bych spokojený, takhle ale moc ne. Nehledě na to, že se část děje odehrává v pouštní zemi z Diabla 2 (u města Lut Gholein), kterou jsem bral jako nejnudnější ze všech.
Hodnocení: 6/10