Doom 1: Po kolena v mrtvých
Dafydd ab Hugh
&
Brad Linaweaver
Je to už 22 let, co byla vydaná hra Doom. Za tu dobu vyšla spousta jeho klonů, jedno pokračování a jeden restart. A jelikož z úspěšného tématu se mají dolovat peníze, co to jenom půjde, spatřila světlo světa i knižní série, která vypráví příběh, resp. to něco, z prvních dvou dílů hry.
Flynn Taggart je mariňák v budoucnosti, který se díky roztržce s nadřízeným dostal do vězení na Phobosu, jednoho z měsíců Marsu. Po nějaké době zjistí, že obyvatelé základny jsou mrtví, ale znovu ožili. A do toho se tam objevují podivné nestvůry, které usilují o jeho život. Flynnovým úkolem tedy je přežít a najít další žijící lidi, hlavně kamarádku Arlene Sandersovou, další mariňačku. Jo a taky najít cestu zpět na Zem a zjistit, co se to tady sakra děje a proč ty obludy vypadají jako příšery z pekla.
Jak napsat příběh k něčemu, co nemá příběh? Docela jednoduše. Vezmete nějaké postavy, které vás napadnou, popíšete pár úrovní ze hry, vezmete postupně všechny nepřátele, kteří se ve hře pohybují, a dáte to na papír. A co z toho vznikne? No, řekl bych, že i v mých začátcích tvůrčí kariéry jsem byl schopen napsat něco smysluplnějšího a poutavějšího. Příběh je nudný, nezajímavý a o ničem. Styl psaní vypráví příběh z pohledu mariňáka, takže se asi snaží působit jako méně inteligentní tvor, a proto používá krátké popisky, rozsáhlá souvětí jsou pro něj nejspíše nadlidským výkonem. Proč jsem to tedy četl a dočetl? Asi z povinnosti k herní branži a díky silné značce. A naštěstí ta kniha byla krátká a dala se rychle přečíst. Pokud na tom nejste stejně, nebo pokud nesbíráte knihy podle herních předloh, dejte od toho ruce pryč. Opravdu, tohle za to nestojí.
Hodnocení: 3/10