Zatímco na článek o prvním dílu jsem čekal opravdu dlouho (rok a půl), tak dojmy z druhého dílu tu budu s vámi sdílet druhý den po dohrání hry. Respektive její kampaně. Multiplayer je sice fajn, ale v tomto případě jsem neměl nikoho, s kým bych mohl hru projít kooperativně. Je to každopádně v přípravě. Chce to jenom zase nějakou celonoční grilovačku, soudek piva a rodiny mimo domov…
Příběh nám pokračuje tam, kde v minulém díle skončil. Lidé odpálili bombu, která by nadělala Locustům velké škody. Bohužel je to ale nezastavilo. Po krátké době se zmobilizovali a začali podkopávat velká města. Lidstvo se obává, že další na řadě je Jacinto, obrovská metropole, okolo které už se sesunulo pod zem několik velkých měst. Proto se povoláváte do akce a jako Marcus Fenix se opět vydáváte nakopat Locustům pr…zadky. Tentokráte vás vaše pouť zavede hlavně do podzemí, kde budete opět čelit hordám známých i neznámých nepřátel (počítadlo zabití se zastavilo na nějakých 1200 zabitých Locustů), opět budete na akci s parťákem, kterého se může ujmout váš kamarád (reálný nebo online) a opět budete chodit, krčit se a schovávat se za překážky. Vše, co jste znali z prvního dílu, budete mít i tady. A samozřejmě je toho více, některé věci jsou propracovanější a jsou přidané další maličkosti, jako je ovládání vozidel. Pokračování, jak má být.
A tady mi vzniká problém. Jelikož se jedná o pokračování, které toho nepřináší až tak moc nového a většinu jsem řekl už v minulém článku, co mám dále psát? Dojmy. Ty jsou samozřejmě skvělé. Hru jsem původně spouštěl s mírnou skepsí, i když jsem podle ohlasů věděl, že se povedla, ale musel jsem se přesvědčit sám. Nejdříve jsem udělal chybu, že jsem si hru pustil hned poté, co jsem dohrál první díl v kuse. To bohužel neumím. Musím si dát vždycky nějakou dobu na “vstřebání emocí” a až třeba po nějaké době (týdny, měsíce, někdy i roky) začít hru hrát. Jako v tomto případě. Po roce a půl mi pak trvalo dvě odpoledne, než jsem ji dohrál. Přitom herní doba se pohybuje opět kolem deseti hodin. Jelikož jde vesměs o ucelený příběh, který nemá moc oddychových chvil (například v prvním díle odlet vrtulníkem dal vědět, že se jedná o konec kapitoly), často si budete říkat klasickou hlášku “ještě se podívám tady na to, než to vypnu…”. Nevypnete, budete hrát další hodinu. Ta hra je návyková, dobře vyvážená obtížností a hlavně má prostě koule. Opět vás baví hrát za bad-ass namachrovaného vojáka, ze kterého testosteron jenom odkapává, který občas trousí hlášky jako v nějakém akčním filmu a se kterým nemáte problém se ztotožnit. Pokud tedy nejste desetiletá holčička, která si hru spustila omylem místo The Sims :).
Teď vážně. Každá herní konzole má své ikonické hry. Své must-have tituly, které vás přinutí uvažovat nad tím, jestli si přeci jenom tu konzoli nekoupíte. PS má God of War, Uncharted, Spider-Mana, Last of Us. Xbox má Fable, Forzu, Halo a Gears of War. A pokud to s hrami myslíte vážně, tohle je série, která by vám neměla uniknout (ehm, Lordhelle, to je na tebe…).
Hodnocení: 9/10