Druhá dohraná hra na Vitě a hned JRPG. A ne ledajaká hra, řekl bych, že za poslední dobu nejlepší JRPG hra, kterou jsem hrál. Pravda, ještě jsem nezkoušel většího bráchu Tales of Zestiria, nebo starší Tales of hry, ale pokud mají všechny stejné základy a stejné herní principy, budu se na ně muset zaměřit. Proč? Protože tahle hra měla všechno proto, abych u ní vydržel celých těch 45 hodin herního času, kterých nelituju a které jsem si skvěle užil. A díky tomu, že byla na handheldu, nutila mě pokračovat i v dobách a místech, kdy bych se ke hraní her běžně nedostal.
Máme tu několik hlavních hrdinů, kteří používají Somatické zbraně, které na sebe berou podobu podle osobností svých majitelů, máme tu staré zlo, které jen čeká na to, aby opět ožilo a obralo lidi o jejich duše, máme tu několik příběhových zvratů, romantické momenty, napětí, humor, atd. Prostě vše, co má správná JRPG mít. Hrdinové jsou tu detailně rozpracovaní, postupem času se o nich dozvíme víc a víc, jejich vztahy se spolubojovníky se postupně prohlubují, rivalita se mění na přátelství, přátelství na lásku. Každá postava má svůj důvod, proč jde bojovat a vy postupem času zjišťujete její pohnutky.
Vše se odehrává na planetě Organica, kterou cestujete jako v libovolné Final Fantasy hře. Zpočátku samozřejmě pěšky, přitom narážíte na náhodné souboje hrané akčním stylem, které vám kromě věcí přináší i zkušenostní body. Po dosažení další úrovně dostanete skill pointy, které rozdělíte postavě podle jejího zaměření (boj na blízko, boj na dálku) a samozřejmě dostáváte i equip, kterým vybavíte danou postavu. Pokud jste hráli již zmiňované FF hry, je tenhle odstavec pro vás zbytečný. Tales of Hearts R je klasickým zástupcem JRPG her, který schválně neexperimentuje s herními mechanismy, které by mohly hraní spíše ublížit. Proto se drží starých osvědčených tradic, které na druhou stranu fungují bez problému. Jak moc k tomu dopomohlo vydání hry na Vitě, to nevím, nějaká omezení tu jistě budou (a nejen grafická), ale pozitivní je, že hra pak působí oddychově oproti třeba FFXIII sérii.
Uznávám, že při psaní jsem stále ještě ve sladkém opojení z toho, že jsem hru dohrál a zanechala ve mně silné pocity. Určitě smutek, že příběh skončil. A jelikož mám v zásobě ještě několik her podobného stylu, budu se věnovat něčemu jinému. Každopádně přiznávám, že jsem si po dohrání chvíli pohrával s myšlenkou, že hru spustím znovu na těžší obtížnost.
Shrnutí: Poutavý příběh, skvěle propracované postavy, klasický herní systém, emotivní a hlavně díky handheldu přenosné.
Hodnocení: 9/10
