Původní hru, na níž jsem psal článek pro Pixelhunt, jsem dlouho hrál. A tím myslím opravdu dlouho. První průchod mi trval přes sto hodin čistého herního času, další už “jenom” něco kolem 70. Mám ji na Steamu, PSN, Switchi a na Vitě. Všude mám odehráno opět desítky hodin. Proto pro mě bylo oznámení a první záběry ze Remaku jako splněný sen. Můj oblíbený díl, kvůli kterému jsem začal hrát a milovat JRPG hry dostane design lepší, než v případě Final Fantasy XV. A to je dobře, ne? No jo, ale jak je to se hrou samotnou? Co znamená ten přívlastek REMAKE? Bude to ta samá hra, nebo jenom něco, co se původní hře bude trochu podobat? A proč na záběrech vidím jenom Midgard?
Jak jsem už říkal, Final Fantasy VII je obrovská hra, která pokrývá celou planetu (někdy označováná Gaia). Skupinka dobrodruhů, vedená bývalým vojákem SOLDIER, Cloudem Strifem, putuje po planetě s cílem zastavit její ničení rukou světové organizace Shinra (pod kterou Cloud dříve spadal). Ta těží energii z jádra planety, zvanou Mako, kterou pak převádí na elektřinu, teplo atd. Samozřejmě se tím ničí planeta. Proti společnosti Shinra stojí ve městě Midgar partyzánská skupina Avalanche, tvořená Barretem, Tifou, Biggsem, Wedgem (ano, narážka na Star Wars) a Jessie, kteří si na nový úkol najali Clouda, jakožto žoldáka. Po několika splněných úkolech opustí Avalanche Midgar a vydají se do světa.
Tak a tady jsem byl na rozpacích, když jsem o Remaku poprvé slyšel. Zatímco v původní hře jste v Midgaru strávili pouze pár hodin (pokud si dobře pamatuji, bylo to něco kolem 7 hodin), tady je celá hra vystavená pouze na něm. Zákonitě se tak celá původní Final Fantasy rozdělí do několika Remaků. Aktuálně tu máme Midgar, který je v této verzi, pak vyšlo DLC Itergarde, které by mělo sledovat příběh další postavy z původní hry, ale která snad není předělávkou původního příběhu. Můžeme tedy očekávat buď další Remake, nebo několik dalších příběhových DLC.
Midgar byl pro mě osobně nejslabší částí celé hry. Jako rozjezd to bylo sice fajn na seznámení, ale v porovnání s ostatními městy nebo územími, to bylo nudnější. Proto jsem byl na Remake zvědavý a zároveň skeptický. Jak udělat tuto zónu tak rozlehlou, aby se na ní dal vybudovat příběh celé hry? Naštěstí jsem zjistil, že jednoduše, vemte základní kostru, kterou jste měli v původní hře, propracujte charaktery postav, dejte jim hloubku, dejte postranní mise, nějaké to lovení sběratelských věcí (v tomto případě Soundtrack hry), nějaké nové minihry, přidejte pár nových lokací a hned máte příběh na nějakých 25 hodin. A pak si budete říkat, že to začnete hrát znovu. A znovu…
Po grafické stránce hra exceluje. Pokud jste byli unešeni z Final Fantasy XV, tak tady budete mít pomalu vizuální orgie. Vzpomínáte si na film Final Fantasy VII: Advent Children? Tak zhruba takhle bude vypadat celá hra. Ovládání postav je samozřejmě přizpůsobené novým standardům (takže zapomeňte na tahové souboje), je to ale možná méně akční než ovládání Noctise. Během hry si opět můžete měnit postavu, kterou budete ovládat, popřípadě pozastavit souboj a vybrat nějakou akci. Třeba vyvolat Summony, jako je Ifrit nebo Shiva. Oproti původní hře můžete mít pouze jednu Materii (kuličky, které obsahují kouzla, dávají se do věcí jako jsou třeba zbraně) se Summonem, to ale bohatě stačí. Ne vždy ji stihnete vůbec použít, protože trvá dlouho, než se aktivuje. Zbraní nebo vybavení najdete po Midgaru jen málo, ale vesměs je to jedno, protože levelováním postav dostáváte body pro levelování zbraní, takže například s Cloudovým ikonickým mečem vydržíte hrát celou hru.
Hudba byla výborná už v původní hře, tady je navíc předělaná do moderní podoby a má tak tendence znít jinak, než jste byli zvyklí. Celkově vzato se ale jedná o velice příjemné skladby, u kterých se vám v podvědomí vybavuje myšlenka na to, že jste to už někde někdy slyšeli. A fanfára po vítězství nad nepřítelem? Tak o tu taky nepřijdete, Barret si ji občas zpívá (stejně jako ve zmiňovaném FFXV, tam to tuším dělal Prompto, ale nejsem si teď stoprocentně jist).
Tím, že jsem se zakoupením hry dlouho otálel kvůli výše zmíněným důvodům, dostal jsem se ke hře díky PS Plus zdarma. Navíc Square Enix vypustil update na PS5 po Vánocích zdarma, takže jsem hrál skoro celou hru v této verzi. Bohužel jsem necítil žádné haptické odezvy a navíc monitor je pouze Full HD, takže hlavním rozdílem tak bylo akorát navýšení FPS na 60 a možná nějaké to grafické vylepšení oproti PS4 verzi. Jelikož jsem z ní odehrál odhadem dvě hodiny, nejsem schopný posoudit, jak moc velký rozdíl díky upgradu na PS5 opravdu nastal. Uvidím na druhé dohrání, které plánuji v blízké době, tentokráte ale společně s DLC.
Fanouškem Final Fantasy jsem dlouhá léta a i když jsem hrál původní hry na různých GB/NES/SNES emulátorech, bylo to až Final Fantasy VII, které ve mě probudilo lásku k této sérii. Remake je jiný. Respektuji to, že tvůrci nešli cestou obyčejného remasteru (který už stejně proběhl, původní PC hra měla třeba v soubojích jiný design Clouda a dalších postav, než Steam verze), ale díky remaku si to upravili tak, aby hra byla atraktivní pro nové i staré hráče, obsahovala starou známou zápletku s novým pohledem a hlavně se jim podařilo z legendy udělat novou legendu.
A to jsem se tu ani nezmínil o postavách. Cloud je fajn (i když z celé FF série mám stejně nejradši Squalla), Barret je klasický drsňák ve stylu Duke Nukema, Wedge a Biggs tu dostali o hodně více prostoru než v původní hře a hodně si je oblíbíte. Stejně tak si zamilujete Jessie, ze které je plnohodnotná postava s propracovaným charakterem, historií a hlavně povahou. A Tifa? Už v původní hře jsem bral Aerith jako přeceňovanou (nemám teď na mysli příběh, ale charakter) a Tifu jsem měl radši. A teď? Tifu jsem si zamiloval na první pohled a ty hodiny, které jsem s ní trávil, to jen umocnily. Aerith (nebo Aeris, jak byla pojmenovaná třeba na Switchi) je taky úžasná, ale jsem spíše fanoušek Tify. Red XIII mě hodně zajímal, jak ho zpracují a byl jsem velmi příjemně potěšen. Postava vypadá uvěřitelně, i přes svůj zevnějšek. A dokonce se během několika scén objeví další postavy, které byste tu teď nečekali.
Abych shrnul své pocity a zážitky, musel bych toho napsat ještě minimálně jednou tolik. Důležité je to, že jsem si hru opravdu oblíbil, o hodně překonala má očekávání a přinesla několik zajímavých zvratů. A opravdu se budu těšit na další pokračování příběhu. Kdo ví, třeba to tentokrát dopadne jinak, než minule 🙂
Hodnocení: 10/10
