Fanouškem této série jsem opravdu dlouho. A myslím tím opravdu opravdu dlouho, protože jsem sérii začal hrát zhruba v době šestého dílu (takže cca 1995). Zpětně jsem hrál i předchozí díly přes emulátory, ale ten největší zlom přišel v roce 1997, kdy tvůrci ze Squaresoftu (dnes Square Enix) vydali legendární sedmý díl, na který jsem nedávno psal článek pro Pixelhunt. Od té doby jsem hrál všechny ostatní díly, včetně onlinovek a zkoušel jsem i různé mobilní nebo handheldové odbočky. Snad kromě hříček s Chocoby. No a zatím posledním dílem série je Final Fantasy XV (15). Hru jsem si kupoval v Day One edici v roce 2016 a trvalo mi čtyři roky a nějaké měsíce, než jsem jí vůbec dohrál. Samozřejmě ne proto, že by trvala tak dlouho, ale protože…
Příběhu hry předcházel CGI film. Po zkušenostech s Esencí života, jsem byl zvědav, jak daleko jsme pokročili a co nás čeká. Přeci jenom, Square filmy a cut-scény umí. Kingsglaive tak byl prequel k samotné hře, kde jste sledovali příběh krále Regise, otce hlavního hrdiny Noctise. Film tak slouží jako představení země Eos, národů, království a principů, které budete postupně objevovat ve hře. Protože film končí úvodní scénou hry, ve které dostanete do rukou mladého prince Noctise, plným jménem a titulem Noctis Lucis Caelum. Ten se vydal společně se svými přáteli (Gladiolus, Ignis a Prompto) do Altissie, aby se tu oženil s Lunafreyou Nox Fleuret, což je předem dohodnutá svatba, aby se potvrdila mírová smlouva mezi královstvím Lucis (domovem Noctise) a Nilfheimskou říší, která tu slouží jako hlavní nepřítel. Cestou se ale porouchá auto a Noctis a spol skončí bez peněz v Hammerheadu, servisním středisku uprostřed pouště. Aby nějaké vydělali, musí začít pracovat jako nájemní lovci a plnit různé úkoly. Než se tedy setká s lady Lunou, kterou zná z dětství, stráví Noctis spoustu času právě zde. Hra začíná.
Pokud jste hráli předchozí díly této série, budete trochu v šoku. Už nemáte jeden lineární příběh, ve kterém maximálně splníte jeden nebo dva postranní úkoly. Tady máte příběhovou linku a spoustu úkolů, které můžete přijmout nebo ne. Záleží jen na vás. Dostanete čtveřici hrdinů, vždy ale ovládáte v reálném čase jen jednu postavu. Mezi ostatními se můžete přepínat, osobně jsem ale hrál jen za Noctise. Všechny postavy sbírají klasické XP a AP body, za které budete levelovat a zlepšovat dovednosti. Nechybí ani equip, který je omezen na zbraň, set oblečení a doplněk. Nechybí ani magie, která tu není formou klasických kouzel, ale vyvoláním elementu, který jste předtím nějak spoutali a následné kombinace. Popravdě jsem magii použil jen několikrát na začátku hry a od té doby ani jednou. Místo toho jsem hlavně využíval schopnost Noctise vyvolat zbraně svých předků.
Po herní stránce musím FFXV pochválit. Obrovská hlavní mapa, několik menších, všude nepřátelé, které můžete porážet, všude spousta úkolů, pár bonusů v podobě provázanosti s Final Fantasy XIV nebo mobilní hrou Terra Wars, cestování autem Regalia, které se pak dostalo do Forzy Horizon 3 jako jeden ze závodních speciálů, summoni, známá jména z předchozích dílů (například Cid), krásné prostředí, výborné zpracování, přátelé Noctise, kteří jako by žili vlastním životem, skilly (rybaření, focení, survival), dungeony, otevřený svět, propracovanost NPC nebo nepřátel…
Kdybych měl hru s něčím srovnávat, musím říct, že by to bylo třeba se Zaklínačem 3, který taky sází na otevřený svět, ve kterém si prakticky můžete dělat, co chcete. Akorát tady to neovlivňuje dění světa. Rozhodně je to velká změna oproti předchozím dílům Final Fantasy. Neříkám, že to je špatně, nebo dobře, je to dáno dobou a přístupem hráčů, které už nebaví herní systémy, které je zdržují. A je to i trochu dobře. Pokud se budete věnovat postranním úkolům a příběh si vždycky necháte na konec, bude vám herní doba trvat cca 72 hodin. Samozřejmě se pak můžete do hry vrátit a pokračovat, nebo si pořídit DLC, které popisují osudy kamarádů, kteří se v několika situacích odpojili z party. Popravdě nevím, jestli se k nim budu chtít vrátit. Příběh hry pro mě skončil. Byl skvělý, emotivní a místy zábavný. A i když Noctis vypadá jako nějaký emo týpek, budete jeho příběh prožívat a taky se zamilujete do Luny.
Co říci závěrem? Na to, že hra měla původně vyjít na PS3 jako spin-off hry FFXIII a měla se jmenovat Final Fantasy Versus XIII. A i přesto, že byla ve vývoji deset let (což se samozřejmě na hře projevilo, protože občas tam najdete něco, co vám tam prostě chybí), tak se podle mě jedná o jednu z nejlepších her ze série Final Fantasy. Je pravda, že herní doba mohla být delší a na můj vkus to bylo více zaměřené na casual hráče, než na fanoušky (hned před úvodní stránkou hry je napsáno, že se jedná o hru pro fanoušky i nováčky). Ale to jim dokážu odpustit. Protože po posledních hrách jsem už pomalu na sérii zanevřel. O tom ale v jiném článku.
Hodnocení: 10/10