Vida, dlouhou dobu jsem nic nedohrál, a během krátké doby se mi podařilo “otočit” několik her. A většinu na Switchi. Možná to je tou přístupností k hraní na této konzoli, možná je to atraktivitou titulu. Možná to bylo obojím. Tak jako tak jsem s konzolí spokojený a dohraných her teď bude snad jen přibývat.
Má smysl se tu ještě zmiňovat o tom, že mám sérii Pokémon her rád a že se těším na každou novou hru? Asi ne, to totiž píšu snad v každé recenzi. A těch už tu bylo několik. Třeba Pokémon Diamond jsem tu už jednou recenzoval tady. A dopadla u mě velice dobře, přeci jenom, ta hra je moje srdeční záležitost, protože to byla taky první hra série, kterou jsem si koupil. Nejoblíbenější asi nebyla, ten titul připadl druhé generaci (Gold), ale rozhodně patřila a stále patří, k mým nejoblíbenějším. A jelikož je velkým trendem dělat Remastery nebo Remaky, tak se tenhle trend nevyhnul ani Diamondu. Otázka je, jak se s tím tvůrci poprali.
Tak předně musím říci, že původní hra vyšla v roce 2006 pro Nintendo DS. Tato verze vyšla koncem roku 2021 pro Switch. Je tedy mezi nimi rozdíl 15 let. To už je hodně dlouhá doba, při které se samozřejmě mění chutě a obliba různých herních technik. Co nás bavilo dříve, nemusí platit i teď. Ale k tomu se postupně dostaneme, není důvod předbíhat.
Příběh. Tak rád bych chtěl říct, že ho tyto hry nemají, ale bohužel nějaký malý náznak tam vždycky je. Hráč se vžije do role nového mladého trenéra nebo trenérky, co se chce stát šampionem pokémoních trenérů. Cesta není jednoduchá, navíc se musí postavit zlému týmu, který chce něco provést se světem. Buď ovládnout, nebo přetvořit. Tak tomu bylo v první hře, tak tomu bude i ve dvacáté. Na jednu stranu by to chtělo nějakou změnu, jako byl Pokémon Sun, ale na druhou stranu, vždyť to je to, co od hry chceme a očekáváme. A stále nás to baví. Během psaní tohoto článku uplynul měsíc od oznámení nové hry (deváté) a určitě to tam nebude jiné. Jediné, co se mění, je většinou prostředí, nějaké mechaniky a legendární pokémoni.
Takže vzhůru ke zpracování. A tady mě hra ztratila. Osobně nechápu, proč se všude cpe ten chibi styl. Proč? Vždyť to vypadá blbě! A než mě začnete hatovat, tak musím říct, že rád sleduju anime a tam proti tomuto stylu nic nenamítám, pokud se to do scény hodí. Ale proč je půlka hry chibi (pro vysvětlení, jsou to ty mini postavičky s velkými hlavami) a během soubojů to jsou klasické postavy? Vždyť hra vyšla chvíli před vydáním Arceuse a několik let po Swordu, takže konzole toho zvládne zobrazit více, než se nám tu ukazuje. Troufám si tvrdit, že Switch je během hry sotva na polovině možného výkonu. Nezlobte se na mě, tvůrci, ale tady jste podle mě přestřelili. Ano, chápu zaměření na mladší casual publikum odchované anime seriály a navíc to má lehkou podobu s originální hrou, ale proč to mrvit a udělat to takové?
Se zbytkem hry vesměs nemám problém. Hudba je fajn, i když ji moc nebudete vnímat, herní doba už je zase rozporuplná a dostanete se na cca 40 hodin s prakticky celým zaplněným základním Pokédexem. Pak jsou tu opět blbosti jako je výstava krásy, ale to prostě patří do hry. Osobně mám radši způsob hraní hry, kdy procházíte v předem daných koridorech velký svět, než abyste měli velkou divočinu a malý svět, kde budete chytat vše, co se hýbe. Obávám se, že série půjde dále směrem volného světa. Budiž, je na čase se přizpůsobit. Nebo se vrátit ke starým hrám.
Takže jak vlastně hra dopadla? Není to Remaster, ale Remake, který se snaží hru odlehčit pro mladší hráče. Nepřináší moc nových věcí oproti původní hře, ale převádí staré věci do nového kabátku. Třeba takové PokéWatch jsou fajn věc, která byla na druhém displeji u NDS. Můžu říci, že jsem se u hry bavil, ale původní hra se mi líbila více.
Hodnocení: 7/10
