Nebudu se tajit tím, že mám rád hry o Pokémonech. Ano, kvůli předchozím hrám jsem si koupil své první Nintendo konzole a uznávám, že Sword je jeden z důvodů, proč mám Switch. Taky se jednalo o mou první hru, kterou jsem si k tomu koupil. Otázka je, jak moc se vlastně hry změnily a jestli mě tato série pořád ještě baví.
Když jsem tuto sérii objevil (začínal jsem na hře Yellow přes emulátor Game Boye), líbil se mi její styl. Klasické JRPG ve stylu Final Fantasy, kde jeden z aspektů hry je chytání divokých příšerek, jejich levelování a následně evoluce. A to, že s nimi člověk bojuje, to bylo jedině dobře. Yellow tohle všechno měl, první průchod hrou mi zabral kolem 80 hodin a tak jsem si sérii oblíbil. Pak přišel Gold. Tahle hra měla vše, co Yellow a ještě mnohem víc. Přinesla nové území a navíc se člověk mohl vrátit do regionu z první hry, který se lehounce změnil. Samozřejmostí byly nové potvory k chytání atd. Pro mě asi nejlepší hra série. Třetí generace (Ruby) mě moc nenadchla, ale kvůli Diamond jsem si koupil DS. Výborná hra, nějaké nové prvky atd. Black a Black 2 sice mám, ale ty jediné jsem ještě nedohrál, protože už tu bylo Y, které nabídlo na 3DS prostorový obraz. Nebylo to špatné, ale něco tomu chybělo. Sun byla podle mě jedna z nejvíce povedených her série. Recyklace starých příšer do nové podoby, změny při soubojích s oblastními trenéry a navíc oblast inspirovaná Havají. Ještě jsme na 3DS měli remake OmegaRuby a původní dvě generace ve starém kabátku. A pak přišel Sword (a pak Let’s Go a Brilliant Diamond a Arceus)…
O historii mého hraní a mých zážitků jsem tu nemluvil jen tak. Chtěl jsem tím říci, že sérii jsem velmi oddaný a neváhám hrát i hry jako Stadium, XD nebo Snap. Nemluvě o tom, že jsem v dětství viděl nějaké ty anime seriály, k tomu několik filmů a donedávna jsem byl aktivním hráčem GO. A Trading Card Game Online. Můžu tedy říci, že to, co o hře budu psát, berte jako objektivní názor hráče, který v této sérii utopil stovky hodin svého dospívání.
Příběh hry nemá smysl rozebírat. Pokud se v jakékoliv hře někdy vyskytoval, bylo to asi v odbočkách pro Game Cube (XD). Jinak je to klasické „Právě jsi dospěl/a a stal/a jsi se majitelem svého prvního Pokémona. A protože jsi velmi ambiciózní, stane se z tebe nejlepší trenér ve tvém regionu. Jo a musíš při své cestě zastavit nějakou skupinu, která hodlá ovládnout svět, nebo něco takového.“ Ve Swordu se překvapivě žádná změna nekoná, je to stejné. I kdybych chtěl nadávat na tento stereotyp bez jakékoliv inovace, musím uznat, že o tom dopředu víme, než si hru koupíme. A jdeme i tak do toho, protože to vlastně chceme. Je sice pravda, že třeba Arceus na příběh jde trochu jinak, ale tam ještě nemám odehráno tolik, abych mohl úplně posoudit. Smutné je, že i nedávno oznámená nová dvojice her Scarlet a Violet na tom nebudou jinak. A stejně si to koupíme. Proč? Pro mě v tom velkou roli hraje už nostalgie, kdy vzpomínám na hraní svých prvních her série. Proto se mi třeba líbil Let’s Go Pikachu, což je remake první hry. Pak je tu to, že i když se hra navenek tváří, že je bojová, stejně je příjemná, oddychová a nenásilná. Chodíte si po regionu (Záměrně píšu region, protože každá hra se odehrává jinde, ale očividně je mezi nimi spojitost. Johto má napojení na Kanto, Alola má hrdinu původně z Kanta a i Pokémoni z Kanta tu mají své regionální varianty a často se ve hrách naráží nebo zmiňuje jiný region. Třeba někdy vyjde hra Pokémon World, která bude MMORPG a budete v ní mít všechny tyto regiony k dispozici…), chytáte divoké Pokémony, sbíráte věci a plníte jednoduché úkoly. Pokémony trénujete, abyste s nimi mohli bojovat, ale když prohrají, tak jen omdlí. Pokud si tedy chcete odpočinout a odreagovat se, jsou tyto hry jasnou volbou. Navíc tu je výzva v podobě doplnění Pokédexu, což znamená vidět nebo chytit všechny druhy Pokémonů, co ve hře jsou. Což samozřejmě nejde, protože každá verze hry (vycházejí vždy dvě, starší díly měly po několika letech od vydání ještě speciální edici se všemi) obsahuje jiného legendárního Pokémona. Proti tomu druhému pak můžete jenom bojovat.
Co se týče zpracování hry, tam už jsem lehce skeptický. S převodem hry do plně 3D prostředí nemám problém. To už v podobné formě přinesl Sun (X s tím podle mě jen koketoval). Tady je to samozřejmě kvalitnější vzhledem k parametrům Switche. A hlavně se to projeví v divočině, která vlastně zabírá skoro polovinu hry. Mimochodem, tato zóna je pro mě hodně rozporuplná, ale k tomu se ještě vrátím. Teď nás zajímá zpracování. Po grafické stránce kvalitní a hezké, navíc se to velmi přibližuje vizuálnímu stylu anime seriálů. Hra stínů, počasí atd. dokreslují atmosféru a samozřejmě tu máme trochu mystiky, inspiraci Anglií a nové druhy Pokémonů. Co víc bychom si mohli přát, že?
No, jednu věc bych si opravdu přál. Nějaké výzvy. Něco, co by mě u hry udrželo déle. Pominu to, že mi trvalo kalendářně jeden rok, než jsem hru dohrál (nová konzole, rychle nakoupit a zkoušet různé hry, takže ve finále hodně rozehráno, nic dohráno). Čistého herního času se jednalo o necelých 50 hodin. To není zrovna moc, když si vezmu, že původní staré díly jsem hrál klidně i 70+ hodin. Navíc je zde již zmiňovaná divočina (Wild Area), kde najdete volně se pohybující Pokémony. Berte to jako takový ekvivalent k Safari zónám z předchozích dílů. Rozlohu to má skoro jako polovina celého regionu a za mě je to nejlepší způsob, jak uměle navýšit herní dobu. Věřím tomu, že jsem se zde tak 20 hodin vyskytoval. A když si odmyslíte tohle území, vyjde vám, že ta hra je vlastně celkem krátká. Ano, už předchozí díly se vyznačovaly tím, že odbouraly některé techniky a věci, které hru „zdržovaly“ a hraní tak bylo zaměřeno převážně na casual hráče, ale Sword mi přijde, že zašel ještě dále. Třeba jen to, že do svého PC, ve kterém máte uložené Pokémony, kteří se vám nevejdou do kapsy, se můžete nově dostat kdykoliv po cestě, je taková podpásovka pro hardcore hráče, kteří pamatují doby, kdy ani neměli ve hře kolo a výměnu Pokémonů řešili přes terminály v Centrech. Radši ani nemluvím o automatických XP pro všechny Pokémony v batohu, různých dobrůtkách, které přidávají další XP Pokémonům, kteří je snědí atd…
Je tedy pravda, že tvůrci z Game Freaku očividně cílí na dnešní hráče, kteří nechtějí u her přemýšlet. Třeba moje dcera si Sword naprosto vychvaluje a aktuálně má odehráno kolem 160 hodin, otravuje mě s koupením expansion packu (dva ostrovy za 900 Kč se mi ale zatím nechce kupovat…) a snaží se doplnit celý Pokédex. Asi už nejsem cílová skupina a měl bych se nad sebou zamyslet. Nebo prostě zatnu zuby, opráším 3DS s Pokémon Yellow a Gold a vrátím se do starých dobrých časů.
Ale abych jen nekritizoval a nevzpomínal na staré časy, musím uznat, že pokud jsem hru po nějaké době zapnul, vydržel jsem u ní delší dobu. Stále dokáže člověka nadchnout a stále ho pobaví. Motivaci tu máte v podobě sběratelství. Online vypadá zajímavě (v divočině vidíte jiné hráče). A i ta nostalgie se tu najde, když bojujete nebo získáte staré známé Pokémony, kteří s vámi byli ve vaší první partě vůbec. Osobně jsem tedy se hrou spokojený a dokonce bych se k ní vrátil (třeba do divočiny), ale od té doby nám vyšly další dvě plnohodnotné hry a na cestě je třetí. Návrat se tedy nejspíše nebude konat…
Hodnocení: 8/10