Until Dawn

Službu Playstation Plus už mám dlouhou dobu aktivní. Hodně jsem ji využíval na PS3 s tou velkou zásobou her zdarma, na Vitě se mi hodily její funkce cloudového ukládání her a na PS4… No… Tam ji mít musím, abych si mohl tak jednou za pár měsíců zahrát něco s kamarádem. Cloud tam nevyužívám a hry tam jsou ve většině případů staré známé fláky, které už mám, nebo indie hry, které jednou pustím a do půl hodiny mažu. A pak přišla tahle hra.

Recenze na herních serverech vesměs nečtu. Ani ty svoje. Nechci si buď zkazit natěšení na hru (nebo prostě o hru vůbec nemám zájem), jenom proto, že se recenzentovi třeba nelíbilo primární ovládání PC hry na gamepadu. Nebo podobná prkotina. Chci si na hru udělat svůj vlastní názor. Proto jsem dosud o této hře nic nečetl. Jediné, co jsem o Until Dawn věděl, že to má být nějaká adventurka a má se v ní zabíjet. A pak jsme hru dostali zadarmo…

Předně se hře omlouvám za špatné zaškatulkování, protože adventurka (i přesto, že tento žánr dodnes miluju) to opravdu není. Tedy, adventurky od Telltale taky nejsou doopravdy adventurky, ale říkáme jim tak. Until Dawn je spíš hra ve stylu skvělého Alana Wakea smíchána s původní atmosférou z Resident Evil her. A ještě k tomu inspirovaná hrou Obscure. Je to third-person hra, ve které ovládáte jednu z několika hlavních postav, sbíráte důležité stopy a artefakty a při občasných akčních sekvencí zběsile mačkáte správnou kombinaci tlačítek.

A navíc se bojíte. Nebo alespoň prožíváte tu správnou mrazivou atmosféru, která přijde hned po představení hlavních osob. Těch je tu několik a vy s nimi postupně prožíváte jejich osud, který by obstál i ve filmové podobě. Jen si to vemte – rok po událostech, kdy na školním výletě na horskou chatu za záhadných okolností umřou dvě sestry a jejich těla se nikdy nenajdou, vrací se stejná skupina studentů na to samé místo. Bohužel postupně zjistí, že nejsou na horách sami a že se jejich počty radikálně krátí.

Hra není dlouhá, celkem zabere jedno odpoledne, pokud nechcete vyzkoušet všechny varianty příběhu (jak jsem říkal, ve správnou dobu zmáčknuté určité tlačítko ovlivní následující děj). Osobně mi to stačilo. Předpokládám, že při opětovném spuštění by vyprchalo mé nadšení ze hry. Takhle si budu hru pamatovat jako skvěle strávený odpolední dýchánek s hororovým nádechem.

Uznávám, že hra má mouchy. Moc postav, občas nevhodná kamera, moc rychlý interval na zmáčknutí správného tlačítka, občasná hluchá místa, atd. Za tu cenu mi to ale nevadí.

Hodnocení: 8/10

Leave a Reply