9 let ve světě World of Warcraft

To už je to tolik let? Asi ano, nedávno jsem ve hře dostal achievement, za lognutí v týdnu 11. výročí, tak to asi bude pravda. Ale uznávám, že ta cesta byla hodně trnitá, abych došel alespoň tam, kde jsem teď. Předem ještě musím říct, že nejsem žádný hardcore hráč, ale čistě rekreační. Nebo jsem tím alespoň byl do doby zhruba před měsícem. Co se změnilo? Proč jsem se konečně dokopal k tomu, abych sepsal tento článek?

 

Krušné začátky

Když jsem s World of Warcraft začínal, bylo to moje první MMORPG, které jsem kdy zkoušel. Do té doby se tento styl u mě moc nechytal a kromě zápasů v Battlefieldech, Counter Striku nebo nějakém Need For Speedu jsem se o online hry moc nezajímal. Jenže v té době se začínal rozjíždět trh s MMORPG hrama a tak jsem si řekl, že to musím jako správný hráč taky vyzkoušet. V té době už bylo dokonce i několik českých free serverů. Po několika špatných zkušenostech, kdy jsem měl problémy s připojením, jsem objevil Valhallu. Připojení bylo jednoduché, pouze změna realmlistu a byl jsem ve hře. V průměru zde bylo nějakých 100 lidí, ale jelikož v té době ve světě vycházel datadisk Burning Crusade, hra nebyla ještě tak známá a hraná. Dokonce i na mně to zanechalo následky. Poté, co jsem se dostal z úvodní zóny a vstoupil do Westfallu, jsem hru přestal hrát. Nějak mě neoslovila a já tak na ní půl roku vůbec nesáhl.

wow-20070113-220629 wow-20070121-120445 wow-20061217-195810 wow-20070317-222316

 

Burning Crusade a lvl 70

Po půl roce jsem se ke hře opět vrátil, tentokráte jsem k tomu zlanařil kamaráda a společně jsme procházeli světem, stali se součástí gildy, stáli u rozpadu gildy a přesunu do jiné, přivítali jsme Burning Crusade a konečně jsme dosáhli sedmdesáté úrovně. Ta cesta k nejvyššímu levelu ovšem nebyla jednoduchá. V té době bylo vše navrženo tak, aby hráč ve světě World of Warcraft zůstal co nejdéle, proto byl jezdící mount dostupný od 40. úrovně a rychlý mount od 60. úrovně. A létat se mohlo jenom v Outlandu na 70. úrovni. A jelikož na free serverech byla spousta questů nebo dungeonů/raidů nefunkčních, museli jsme se o to více věnovat zabíjení zvířat v přírodě. A to bylo samozřejmě nezáživné a člověka to tak spíše odrazovalo. Na druhou stranu, na ten level 70 jsem dosáhl, i když mi to trvalo asi rok. Měl jsem asi 3/4 roku přestávku. Ale místo toho, abych si konečně začal užívat okolí, dungeonů, nebo těch pár raidů, které admini Valhally dali do jakž takž funkčního stavu, přišel na server další datadisk.

wow-20081116-160627 wow-20081121-224652 wow-20081129-213746 wow-20081229-204227

 

Wrath of the Lich King

Přiznám se, že tento datadisk mám nejraději. Aby taky ne, strávil jsem tu většinu svého herního času. I když ten začátek tomu moc nenapovídal. Poté, co jsem doexpil mého mága na lvl 70, se otevřel přístav do Northrendu a já se tam samozřejmě hned vydal. Taky aby ne, v TBC jsem strávil čas prakticky jenom na expení a už to šlo dále velice pomalu. Takže hurá do Stormwindu, nasednout na loď a vyrazil jsem do Borean Tundry. Musel jsem překousnout opětovné expení, tuny hordy, která neměla nic lepšího na práci, než si kompenzovat své ego tím, že bude vybíjet podstatně slabší alíky ve startovních zónách a samozřejmě spoustu nefunkčních questů. Takže jsem si u toho dal další přestávku zhruba na půl roku (ta doba nebyla plánovaná, prostě to tak nějak vyšlo a po té době mi začal World of Warcraft zase chybět). Když jsem se vrátil zase na Valhallu, doexpil jsem si svého mága, vytvořil si Death Knighta (který měl občas nefunkční startovní questy) a začal objevovat kouzla a možnosti světu Warcraftu. Taky jsem byl poprvé na najvyšším levelu a nemusel jsem se hnát za zkušenostníma bodama. Začal jsem rybařit, věnoval se profesím jako byl tailoring nebo enchanting, plnil jsem reputace, sbíral jsem mounty, začal chodit dungeony a sem tam nějaký ten Naxxramas a začal jsem si pořádně piplat svojí postavu. A jelikož z raidů byl otevřený právě jenom Naxx, musel jsem se poohlédnout po něčem jiném. Vydal jsem se na cestu pvp. To pro mě byla obrovská změna, protože do té doby jsem byl pouze a jenom orientovaný na pve. Ale jelikož oblečení z pvp se dalo díky arénám a battlegroundům koupit celkem snadno a rychle, nic jiného mi nezbývalo. A hlavně mi to slušelo. Takový full Mercilles nebo Relentless se mi líbí dodnes a i s nejnovějším datadiskem je mám v bance a občas si je přes Transmogrification obléknu. Prostě tento datadisk je pro mě symbolem WoW a nedám na něj dopustit.

wow-20091226-213244 wow-20101019-193010 wow-20091226-213121 wow-20090829-215710

 

Cataclysm free nebo oficiální?

S tímto datadiskem jsem poprvé vyzkoušel kouzlo oficiálních serverů. V té době jsem už za sebou měl 2000 hodin ve World of Warcraft a na free to vypadalo s nějakým rozšířením hodně bledě. A protože už jsem ve hře strávil tolik času, řekl jsem si, že bych si to mohl taky koupit. Pořídil jsem si Battlechest s 30 dny free a poprvé jsem se lognul na ofiko. Tam jsem si založil (tradičně) mága a vydal se zkoumat zničená místa, která jsem už tak dobře znal. Překvapením pro mě bylo, že tu vše fungovalo tak, jak mělo. Na to jsem z free vůbec nebyl zvyklý. Když jsem dal Dungeon finder, za chvíli jsem byl v instanci. Tohle jsem neznal. Navíc zničený Azeroth vypadal úžasně. Rovnou jsem se přihlásil Drak’thul, kde jsem si vytvořil svého vůbec prvního Taurena, takže to pro mě bylo vše nové a nepoznané. Akorát ten pocit, že hraju za hordu, mi moc neseděl. Přeci jenom jsem byl v alianci od svého prvního lognutí do hry, tak proč to měnit. Po ukončení free trialu jsem se vrátil na Valhallu, kde jsem přišel na to, že už mě to tam nebaví. Nově tam došlo k pospojování několika serverů dohromady, takže tam bylo víc lidí, ale na druhou stranu se tam nic nezměnilo k lepšímu. Dokonce se díky spojování serverů udělal rollback o jednu equipovou sezónu, takže jsem přišel o část výbavy, kvůli které jsem chodil arény. To byla poslední kapka. Odlogoval jsem se a od té doby jsem tam ani nevkročil. Místo toho jsem se začal koukat po nějakých free Cataclysm serverech. Jeden jsem našel, hrál jsem na něm chvíli, ale nebylo to ono, zase tam půlka věcí nefungovala, takže jsem si to nevychutnal tak, jak bych chtěl. Takže po pár měsících jsem se vykašlal i na tohle. Zpětně ale lituju toho, že jsem tento datadisk nehrál oficiálně. Podle vyprávění kamarádů hráčů jste mohli cítit to všudypřítomné zlo v podobě Deathwinga, který létá po Azerothu, takhle se navozuje ta správná atmosféra hry.

wow-20101224-141251 wow-20111028-204821 wow-20111018-202941 wow-20110925-214401

 

Mists of Pandaria

S příchodem tohoto datadisku jsem se rozhoupal k tomu, abych si začal platit pravidelný poplatek za World of Warcraft a začal si kupovat datadisky v době vydání. Těsně před konce Cataclysmu jsem tedy začal expit svého Death Knighta tak, abych mohl s nástupem Pandarie rovnou vletět do hlavního dění. Musím si to rozhodnutí každopádně pochválit. Nástup do Pandarie jsem tak zažil i s čekacíma frontama, plnýma serverama a hlavně jsem tak zažil Pandarii v době, kdy byla ještě krásná a nezničená. Když se do ní podíváte dnes, její části jsou zničené všudypřítomnými Sha. Dokonce jsem zlanařil i dva známé, že to hráli se mnou, takže hra byla zábavnější a díky vytvoření mojí gildy i zajímavější. Hlavně i proto, že se ve hře objevily achievementy za plnění činností v rámci gildy atd. Celkově vzato na tento datadisk vzpomínám velice pozitivně, protože questy jsem tu plnil pečlivě a tím pádem i příběhově, můj DK byl trénovaný jako tank, takže jsem s ním chodil Pandarenské dungy, na které jsem nemusel dlouho čekat a hlavně je mi blízká asijská kultura. Nicméně po dosažení max levelu a nějakého lepšího equipu už hra ztrácela své kouzlo, což pro mě bylo o hodně dříve, než třeba u předchozích datadisků. Proto jsem si vytvořil mága jako alta a začal ho expit, ale po nějaké době jsem vzdal i tohle a do Pandarie jsem se vracel maximálně na měsíc nebo dva, zhruba po půl roce.

WoWScrnShot_081615_120741 WoWScrnShot_081315_105923 WoWScrnShot_081615_133906 WoWScrnShot_081415_202244

 

Warlords of Draenor

Aktuální datadisk, ve kterém trávím asi nejvíce herního času z celého mého hraní. Tedy, není to tak, že bych celou dobu trávil jenom v Draenoru, ale je to proto, že na lvl 100 s pvp equipem za Ashran není problem sólovat raidy pro 10 lidí z Cataclysmu. Vyšší (z Pandarie) jsem zatím nezkoušel. Co se týče dungů, tam je možné jít sám i Pandarii, ale s heroicem už mám problémy (můj DK už není hlavní postava, doexpil jsem si mága na nejvyšší úroveň a je teď můj main). Ale nejenom tady je hlavní důvod hraní. Tím jsou stále lidé. Podařilo se mi lstivými triky s pomocí Force Mind Control přesvědčit dalšího překladatelského kolegu Lordhella, aby se mnou spojil síly a vrhl se do Azerothu vybíjet nepřátele. A až na několik výjimek se nám podařilo starý Azeroth vyčistit. Už nás čeká „pouze“ Outland, nový Azeroth, Pandarie a Draenor. Teď si sice dáváme krátkou přestávku, protože 35+ hodin herního času týdně člověka podstatně vyčerpá a nahromadí se mu tak spousta jiných restů v reálném životě, nicméně během té doby alespoň sám chodím různé raidy a sbírám equip, který se mi na mágovi líbí, popřípadě plním různé chybějící achievementy nebo reputace. A jelikož jsem za mága začal hrát relativně nedávno, je to běh na hodně dlouhou trať. Nicméně o tom všem si povíme v jiném článku.

WoWScrnShot_080815_163945 WoWScrnShot_111415_221156 WoWScrnShot_120615_152548 WoWScrnShot_083115_203816

 

Budoucnost

Snad na konci léta 2016 dorazí nový datadisk s názvem Legion, který nám přinese dost nových věcí, nicméně do té doby se asi nic zásadního dít nebude. Takže předpokládám, že tu nebude skoro nic nového. Co to znamená? Plnění starých questů, achievementů a reputací. Ale stejně je to zábava, i po těch letech…

 

 

4 komentáře

  1. Tak to je skutečně opus magni, takovýto post chystám taky už 9 let asi :D.
    Jak dlouho teda hraješ na ofiku a jak dlouho si hrál na free?
    Já mám s WoW obrovský problém a to že to nikdy nedotáhnu do chtěného konce (což je pro mě třeba max lvl, doprozkoumání všech oblastí) a taky ten, že se mi na tom furt něco nezdá, chvíli mě to baví a pak mám zase splín..
    Jsme na tom docela stejně, pro mě taky bylo mmo hraní ET a CS… ale kvůli přístupu imbecilních adminů na GZ a imbecilních hráčů se mi tak hraní s ostatními zhnusilo natolik, že dodnes o něj nestojím a čistě si hraju za sebe a de facto jen single player. Ať se ti magoři třeba pose*ou :).
    *jdu si pro pivo, tohle bude asi na dýl*
    Nejvíc mě bavil multiplayer hot seat na základce s kámošem. Tudíž, že jsme hráli single player hry a střídali jsme se, nebo jsem spíš nechával jeho hrát – Max Payne, Vice City, AvP, Shadowman a další…
    Vzhledem k tomu, že teď nemám v okolí nikoho, kdo by se o hry zajímal, tak mi nic jiného nezbývá než si to užívat sám, ale nijak mi to ani nevadí. Hraju si co chci, kdy chci a podle sebe, tak co… na druhou stranu jsou situace, kdy bych pomoc ve hře ocenil, naštěstí se pořád najde zlomek lidí, kteří jsou ochotní ti nezištně pomoc, hodně mě překvapila komunita kolem Bloodborne, tak tam to je asi daný hlavně tim, že hru hrajou dospělejší jedinci a ty mají rozum.
    A s tim taurenem jsi se tedy hezky propích, já ti dám, že nehraju za hordu!!!
    Máš tu výhodu, že kromě WoW znáš i ten Lore, hrál si i jiný hry z tohohle světa, máš to načtený atd. To se k tomu přistupuje rozhodně jinak než třeba já, kterej si ten lore v podstatě vůbec neužívá a je to jenom pro mě procházka světem s nic neříkajícími charaktery a questy o zabíjení pět prasat a sbírání jejich ocásků… V tom taky asi hodně tkví to, že se do toho prostě nemůžu nějak zakousnout. Ne, že by to nešlo. Pamatuju si třeba na Stalkera, do kterýho jsem prostě nemohl proniknout a najednou jsem v tom byl, dohrál jsem to a hlavně nesmírně užil.
    Máš dost dobrý převraty, který já spíš používám v o dost horší (zjetější) formě… mind control… neboj se, já umím číst mezi řádky a je mi to líto, že mám teď menší pauzu (doufám, že bude prospěšná), ale já se do WoW vrátím, juknu na prachy a třeba hned dneska, prostě já to všechno oceňuju, hrozně mě to zase po těch letech bavilo, jenže já a to moje zkoumání…. nedá mi to prostě spát, až to budu mít za sebou, tak už nebudu mít problém vůbec bejt kdykoliv k dispozici – na raid, pvp… Mě to hrozně bavilo, akorát mě pak mrzelo, že jsme to spíš oba sólovali, ale mně upřímně taky ten warrior moc neseděl. Prostě nevys*al jsem se na to a nechci, aby si se na to zase vys*al taky, neřikám, že nemám chuť si zahrát všechny ty SP hry, ale s WoW nepřestanu. Jo a překladatelský kolega? Jo, kde jsou ty časy, zkus schválně toho megabita ukecat, aby dodělal tu biomegu, já mám něco přeložené, co ještě nevyšlo a jsem ochoten to dotáhnout do konce…
    A konec článku super, jsem rád, že se mnou ještě počítáš a nenasral jsem tě .D. Já na RL kašlu, ten je k ničemu, ale jako potřeboval jsem dokoukat TWD, rozjet Ashe, pak víš, že přišel datadisk k BLOODBORNE, BLOODBORNE, BLOODBORNE!!!! :DDD Hlavně to s tim sběrem equipu nepřežeň, dokud se nevrátim a nebudu mít stovku, btw. co ta Lotharka, hraje ještě? 😀
    No, tož dít se bude dost…

    Jinak opět moc hezky a srozumitelně sepsané, to je asi ta hlavní chvála. Tedy – ten talent tam je :). Chválím i screenshoty a vůbec to, že jsi se do takového článku pustil, oni se do toho pustili vlastně kromě mě všichni, co mi to slíbili, že to sepíšou.

Leave a Reply