Je jen několik společností, které mám oblíbené a kde každou jejich novou hru hraju i přes její kvality. Mezi tyto firmy patří mimo jiných i Remedy Entertainment. Finská společnost, která se u mě pozitivně zapsala hned první hrou Death Rally z roku 1996 (článek chystám na Pixelhunt). Skvělá zábavná arkáda, do které se dostal i Duke Nukem díky stejnému distributorovi (Apogee). Výborná hra, ale to nejlepší od nich nás teprve čekalo. V roce 2001 vyšel výborný Max Payne, který pro mě platí za jednu z nejlepších akčních her. O dva roky později vyšlo ještě lepší pokračování. Pak byl na sedm let klid, než přišla další pecka, Alan Wake (2010). Opět jedna z mých nejoblíbenějších akčních her. “Remake” Death Rally, datadisk k Alanu Wakovi a konečně v roce 2016 Quantum Break. Zajímavá hra, kterou jsem relativně nedávno dohrál, ale zatím k ní nenapsal článek. Alespoň mám na svém YouTube kanálu celý gameplay. No a pak přišel Control. Podle ukázek z výstav to vypadalo hodně nadějně a tak jsem se začal těšit. V roce 2019 Control vyšel a ohlasy už nebyly tak pozitivní, takže jsem začal být skeptický a místo hraní novinky jsem se vrátil k Alanovi. A doufal v druhý díl. Utekla nějaká doba, pro hru vyšla 2 DLC, která spojila svět Alana Waka a Controlu, navíc jsme hru dostali od Sony v rámci PS Plus zdarma jako kompletní edici, tak konečně hurá do hraní.
Příběh hry je takový trochu ve stylu Krajních mezí. Mladá (asi) žena Jesse přijde do budovy Federal Bureau of Control, kde pátrá po svém dávno ztraceném bratrovi Dylanovi, což jí našeptává tajemná bytosto Polaris, která je v ní. Budova je prázdná, tak zamíří k ředitelovi Trenchovi, kterého nalezne mrtvého. Polaris jí napoví, aby mu vzala jeho zbraň, což je jedině dobře, protože chvíli poté na ně zaútočí posedlí agenti. Jesse tak postupně projde celou budovu, najde několik přeživších, stane se jejich novou ředitelkou a hlavně bude bojovat proti tajemnému “Šepotu” ve snaze zachránit sebe a ostatní. První DLC Foundation pak příběh zavede do podzemních prostorů a druhé DLC AWE nás zavede do Bright Falls, kde pobýval a zmizel Alan Wake.
Tady bych se na chvíli zastavil a bohužel se neobejdu bez srovnávání s Alanem Wakem. Příběh Controlu se dá tolerovat, i když to není žádná výhra pro hráče. Evokuje nám FPS hry před dvaceti lety. Osoba přijde do budovy, tu pak musí projít, zabije vše, co se hýbe, zabije pár bossů a je konec. Pokud ale srovnávám Control se starými FPS hrami, musím upozornit na jednu věc, staré hry se alespoň snažily měnit styl prostředí texturami nebo typem nepřátel. To se tady neděje. Od začátku do konce vidíte podobné textury a stejné nepřátele, kterých je strašně málo druhů. Tedy, kromě astrálního prostředí. Jediným rozdílem tak jsou bossové na konci nějakého prostředí. Dokážu si představit trochu rozmanitosti. Hlavně ve hře, která si hraje s realitami a ohýbáním prostředí. Za mě je to hodně nevyužitý potenciál, který nevylepšily ani obě DLC. Proč jsme se třeba v AWE nepodívali na chatu Alana, kam odjel psát a kde to vše začalo, když už v té době psal o těchto událostech? Na druhou stranu ale uznávám, že i když mě prostředí hry neskutečně nudilo, propojení právě s Alanem bylo pro mě osvěžení a díky tomu jsem se na hru nevykašlal. Tohle a samozřejmě schopnosti Jesse.
Jak jsem zmiňoval, má v sobě Jesse bytost jménem Polaris, díky které umí ovládat prostředí. Díky ní pak umí telekinezi, telepatii a nakonec i levitaci. Nebál bych se říci, že tohle jsou hlavní body celé hry, na které tvůrci stavěli a podle nich vytvořili prostředí. Jde to poznat a uznávám, že ovládání a používání těch schopností je super a z hlavní hrdinky tak dělají bad-ass rádoby superhrdinku v reálném světě. A přiznám se, že během hraní jsem myslel na dvě hry, které takto využívaly prostředí. Half-Life 2 s Gravity Gunem a Jedi Knight: Mysteries of the Sith, kde jste museli k postupu hrou využívat Sílu. Nápady to jsou dobré, hru to ozvláštňuje a přidává to trochu logiky do příběhu, který je celkem slabý. Ale stejně, nejlepší je vyrvat se stěny kus kamenu a mrsknout s ním po nepříteli. Takový vylepšený Force Unleashed v reálném prostředí.
Pokud bych se měl ještě zastavit u grafiky, tady bych odsoudil volbu hlavní hrdinky. Jesse je na můj vkus nudná, nezajímavá a prakticky celou hru jsem si říkal, jestli se mi líbí, nebo ne. Na jednu stranu mi nepřijde atraktivní na to, aby byla hlavní (a jedinou) hrdinkou hry, nemá ani nějaké charisma, jako měla třeba Elena z Uncharted, která taky na první pohled nebyla cílem vlhkých snů teenagerů (viz Lara Croft). Na druhou stranu si říkám, že to byl možná záměr díky různým kampaním typu #MeToo, například něčemu, jako je snaha Disneyho o to, aby ženy byly vyzdvihované jako nebojácné, skvělé, samostatné a nezávislé na mužích. Osobně se ani s jedním neztotožňuji, nicméně pokud už musím hrát za nějakou osobu opačného pohlaví a jsem tak donucen koukat na ní (potažmo na její zadek) celých těch cca 15-20 hodin, chci mít něco, co se mi alespoň bude líbit. Jinými slovy, nevadilo mi hrát za ženu, jen mi vadila Jesse. A to ani nemluvím o občasných záběrech během rozhovorů, kdy si povídá sama pro sebe (resp. říká něco Polaris) a kamera tak zabírá i póry na jejím obličeji. Proč? Zbytečné, rušivé a nelogické. Pokud to nemá smysl představit nám kvality RTX a jejich enginu. Bohužel, na PS4 to tak nevyzní.
Zvuková stránka je v pohodě, tady asi nemá smysl se rozepisovat. Není to tak, že bych si broukal nějakou melodii, ale v průběhu hraní mi nepřišlo nic rušivého, prostě v pořádku. Výhodou bylo to, že jsem hru hrál na prostorových 7.1 sluchátkách, což o trochu víc prohloubilo dojem z hraní. Control není jako Alan Wake, takže nesází na lekací scény, kdy se zvuk hodně využívá. Zvuk a hudba tak sice neosloví, ale ani neurazí.
Co ke hře říci na konec? Ono to z textu vypadá, že si pořád na něco stěžuji, ale není to tak. I přes všechny ty nedostatky, které jsem tu jmenoval, se mi hra dobře hrála a donutil jsem se jí dohrát. A prakticky na tři hraní. Včetně DLC. Což je u mě ojedinělá věc, protože DLC většinou nehraju. Dokonce ani v případě, že je mám zadarmo. Většinou se jedná o umělé protahování herního času, což se mi už nechce hrát, když jednou dokončím příběhovou linku, kterou se vše uzavře (například Final Fantasy XV). Výjimky samozřejmě jsou (Witcher 3), ale je jich málo. U Controlu je to napůl. DLC Foundation je naprosto zbytečné, zatímco AWE je zásadní po příběhové stránce. Alespoň doufejme, protože si dokážu představit hrát další hry z Altered World Events, které budou provázané. A stejně tak si dokážu představit hrát třeba znovu za Jesse nebo hlavně za Alana v jeho samostatném pokračování. Kéž by…
Hodnocení: 7/10
